Život není jednoduchý. Často na něj nadáváme, stěžujeme si, řešíme hlouposti, komplikujeme si ho závistí a špatnou náladou.
Pak dostanete zprávu, po které propláčete víkend. Zemřel žák, kterého jsem učila, žák z mé první třídy, které jsem byla třídní, třídy, která se vám nejvíce vryje do paměti.
Jirka byl žák, na kterého se nezapomíná – přemýšlivý, milý, vtipný, usměvavý, gentleman každým coulem. Žák, na kterého jste pyšní, který má velké plány a dodává naději, že vše má smysl. Byl nadějným mladým režisérem, který získal spoustu ocenění. Naposledy jsem s ním měla možnost se sejít a pohovořit před necelým rokem v kolínském kině na produkci jeho krátkých filmů. Jeho slova při rozloučení byla: „Brzy o mně uslyšíte mnohem více, mám připravenu spoustu nových projektů. Určitě se vám ozvu.“
Život nám staví překážky a někdy je jich již moc. Kdo jste znali Jirku Volka, zavzpomínejte alespoň chvilku na něho s námi a všichni si važme toho, co máme.
